17. listopad, svátky trochu jinak

Ne, tohle nebude příspěvek o tom, co se dělo a nedělo minulý týden na Albertově. Nerad bych do toho zabředával, musel bych být pak asi hodně smutný (ačkoli neděle v tomhle směru náladu poměrně zvedala). Teď mi tady jde mnohem víc o svátky jako takové. Zamýšleli jste se někdy, co pro vás znamenají? Vnímali jste je vždycky stejně? Přijde mi hrozně dobré, když už svátky neznamenají jen volný den, kdy se nemusí ráno vstávat do školy nebo práce.

image


Už jsem na to tady dřív narazil. Tehdy sice konkrétně jen u Velikonoc, ale přijde mi, že ten princip se dá aplikovat na svátky obecně. Co přesně je daný svátek zač? Nakonec bude přesně tím, čím si ho uděláte.

Když člověk neví proč se má slavit, tak vlastně jen využije toho, že je volno. Svátek je vlastně jen taková výmluva pro další večer v klubu/hospodě/lumpenkavárně. Jasně, je to dobrá výmluva, obzvlášť, když je to státem posvěcené, ale. Když to nedává smysl, tak to přeci neslav. Jít do klubu “jen pro to” abych byl s přáteli, je vlastně taky dost dobrý důvod – není třeba ho nějak substituovat.

S postupem času ale může dojít k tomu, že některé svátky mohou znamenat něco víc, nebo alespoň něco. Pak má smysl takový svátek slavit – pro význam svátku jako takového. Skoro bych i řekl, že nastavení svátek=volno tomu trochu škodí (Všimli jste si někdy, jak studující a pracující vnímají úplně odlišně svátek upálení mistra Jana Husa a Cyrila s Metodějem? Jasně, oba svátky jsou o prázdninách a volno je stejně). Přeci jen je dost svátků, které se u nás neslaví oficiálně a smysl mi dávají také (například takový 17.3., St´.Patrick´s day a večer pro přátele). Často je to patrně dané právě prostředím, ve kterém se člověk pohybuje a co ho to prostředí naučí a jak zformuje.

Asi jsem pravodláskový a takové ty věci, ale v zásadě vnímám svátky jako prostor pro to “být s přáteli” a připomínat si důležité momenty, které se staly a mohou nás něčím poučit, vzdělat, povznést. Hodit se do klidu a vlastně se trochu zastavit a přemýšlet.

Jak třeba vypadal program na oslavy 17.11. v podání Kreativní laboratoře na KISKu letos? Zhruba nějak takhle: “Chůze do kopce, chůze z kopce, dělání svařáku, povídání si o kreativitě a objektech, vystřihování z papíru, improvizovaný lampionový průvod”. Hlavně to byl ale den, kdy jsme se mohli zastavit, přemýšlet, rozvíjet a všechny tyhle věci. Vznikl tématický playlist, který měl navodit atmosféru, a tak podobně. Rok před tím zase něco jiného, ale společně. Aktivně a s tvůrčím duchem.

Stejně tak potom i všechny ty ostatní svátky. Často pro všechen shon nestíháme uvědomit si, co je v jejich podstatě zakódováno. Zkusme si to uvědomit. A když vám to bude dávat smysl, tak je slavte. Jinak ne 😉

To je můj přístup ke svátkům. Tak bych si je představoval. Takové se je snažím mít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *