„I´m on the highway to Hell on Wheels“

Jsou to přesně dva roky, co skončil první běh westernového larpu Hell on Wheels. Teď o víkendu se odehrálo již páté uvedení a já měl to štěstí tam být. Již po čtvrté, na cestě do Stonetownu.

Chci tu napsat v zásadě dvě věci. Za prvé chci vyjádřit díky organizátorům té akce a ocenit jejich práci. Za druhé se pak podělit o nějaké postřehy.

Hra jako taková je psaná na motivy stejnojmenného seriálu televize AMC, který mnohé učaroval. Právě pro svou žánrovost a přesně to, co chcete dostat od westernu. Drsné pistolníky, krásné ženy, koně, pistole a whisky. A to přesně je i to, co dostanete od českého larpu. V reálu.

Začnu tím důležitějším. Lidi, co hru vytvořili, udělali pekelný kus práce a patří jim za to obrovský dík a respekt. Zařídit, aby se přes 250 hráčů nabažilo krystalickým westernem, to stojí za sundání nejednoho stetsonu.

HoW byl navíc prvním larpem u nás s opravdu mezinárodní účastí. Celý čtvrtý běh byl veden v angličtině pro hráče z Dánska, Švédska, Itálie, Polska, … Ohromný úspěch.

Za ty 4 běhy, na kterých jsem byl, jsem měl možnost vyzkoušet si to z mnoha stran. Jak v hráčské roli drsného pistolníka, tak po dvou letech znovu jako utlačovaný mulat. Stejně tak i z pozice larpové spojky mezi indiány a organizátory, tedy jako pomocná síla. Každá zkušenost trochu jiná, každá zajímavá. Co ale mají všechny společné, je vstřícnost ze strany autorů hry. Přátelská atmosféra, kterou se organizátorům daří navodit, je obrovskou devizou celé té akce. Shrnuto podtrženo, díky za ty dva roky.

image


V roli Elama Fergusona jsem byl vystaven zkušenosti, která myslím stojí za zmínku.

Rasismus.

Často se říká, že larp je tu od toho, abychom si vyzkoušeli něco, co zažít na vlastní kůži nemůžeme, nebo dokonce nechceme. Abychom s tím ale tu zdánlivou zkušenost měli a mohli se na danou situaci třeba i připravit. Kdyby něco. Být dva dny v kuse vystaven čiré nenávisti a pohrdání, které mají jen zdánlivé opodstatnění, je opravdu silný oříšek. Jasně, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je silný, ale je třeba nad tím i přemýšlet.

Nechci tady tím rozdmýchávat debatu nad lidskostí, právy a tím vším, jen se mi na vlastní kůži potvrdilo, že jsou různé druhy lidí. A je hrozně jednoduché sklouznout po spirále zla někam do háje, kam prostě nechcete. Když jste totiž vystaveni takové nenávisti, je velmi jednoduché stejnou nenávistí oplácet. Vlastně jsem rád, že si na některé věci jenom hrajeme.

Někomu může připadat urážlivé, že zkoušíme takové věci (jako např. obarvit se na černo a hrát si na “negra”), ale ve chvíli, kdy si to člověk ozkouší “nanečisto”, zjistí, že do reálného života tohle prostě není cesta.

Larp může učit, mít přesah a nést důležitou myšlenku. A to mi přijde dobré.

Howgh.

(foto by Hanka Maturová)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *