Mindfulness, čili superstřízlivost

Je docela zajímavý koncept. “Není to magie…” ale dává to docela dost možností, jak se vztahovat k věcem a mít nad nimi nějakou kontrolu. Koncept vychází z budhistického přístupu k životu a jde v zásadě o takovou “innergame” v psychologičtějším podání. Pozoruj procesy a emoce v sobě samém, a pak se rozhodni, jak na ně budeš reagovat.

(Před zbytkem textu ještě čmáranice z dnešní besedy, třeba řekne víc)

image


V principu jde o zaměřování pozornosti na konkrétní stavy, jakoby stavění sebe sama do boďáku a větší uvědomování si toho všeho. Údajně je to pravý opak zatemnění mysli [čti: opilosti]. A to vše skrze “meditační techniku”. Zní to skoro jako sprosté slovo, ale psychoterapie západu už ten princip taky přijala, tak se toho východního nádechu patrně není třeba bát.
(O tom, jak jsou tyhle “mystičtější” věci u nás vnímány, se tady teď nechci úplně rozepisovat. Možná jindy.)

Stejně jako spousta dalších technik, i tohle je třeba trénovat a pravidelně opakovat, aby to mělo nějaký smysluplný výsledek.

Proč to tu ale píšu. Stalo se mi, že jsem se účastnil besedy s Janem Burianem, psychoterapeutem, který tohle téma řeší. Vyloženě psychologické pasáže debaty jsem tak nějak cíleně vnímal míň. Úplně jsem si všímal, jak mě tahle část tak netankuje 🙂 (spousta cizích termitů a vtipů bez kontextu, víte jak). Koncept jako takový na druhou stranu vnímám jako celkem přínosný. Když nic jiného, člověk se alespoň zastaví a zamyslí. Ono to je totiž dost o tom “hodit se do klidu”. Navíc to prý pomohlo spoustě lidem s nějakými těmi psyproblémy, či co.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *