Velikonoce? Ano, ale jinak!

Velikonoce nejsou jen o plácání žen. Vlastně spíš o něčem mnohem důležitějším…

Tak nějak jsem si uvědomil, že už docela dlouho neslavím Velikonoce. Neměl jsem doteď zcela jasnou představu o tom, proč vlastně. Už loni mě to tak nějak drásalo, ale jen jsem to v tichosti přetrpěl a nazdar. To mi ale přijde jako hrozná škoda.

Velikonoce jsou vlastně ohromně důležitým svátkem. Nejsem sice křesťan, ale celá ta idea znovuzrození a nového začátku mi přijde prostě smysluplná. Kdyby nic jiného, tak alespoň pro to, že je to nová příležitost. Příležitost pro to, abychom si sedli a stejně jako dřív si řekli, “Zima je za náma lidi, přežili jsme to a teď jedeme směle dál”. A to je, řekl bych, důvod k oslavám.

Ne ale v podobě, v jaké se dnes u nás tak nějak většinově ty svátky slaví. “Ráno je zbijeme, odpoledne nás polejou a během dne se zlískáme všichni.” Myslím, že by bylo mnohem hezčí, kdyby šlo o to, že by člověk byl pohromadě s těmi, které tak nějak ve svém životě chce a společně dělali něco, co je baví a čím si řeknou “Je to doprí, tahle zima je za náma, máme se a jedeme dál.”

Tak to jsem chtěl říct. Nechci ošklivé zajíčky a divná vajíčka. Nechci nepodloženou agresi a výmluvu pro ni. Nechci ani koledu, výslužku, nadílku, nebo jak se tomu říká. Chtěl bych trochu vzájemnosti a tak…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *